Strict Standards: Non-static method JSite::getMenu() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /data/web/virtuals/6489/virtual/www/domains/award-cm.ok2kyd.cz/plugins/system/jcemediabox/jcemediabox.php on line 251

Strict Standards: Non-static method JApplication::getMenu() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /data/web/virtuals/6489/virtual/www/domains/award-cm.ok2kyd.cz/includes/application.php on line 536

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /data/web/virtuals/6489/virtual/www/domains/award-cm.ok2kyd.cz/templates/shape5_vertex/vertex/cms_core_functions.php on line 12

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /data/web/virtuals/6489/virtual/www/domains/award-cm.ok2kyd.cz/templates/shape5_vertex/vertex/cms_core_functions.php on line 16
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /data/web/virtuals/6489/virtual/www/domains/award-cm.ok2kyd.cz/templates/shape5_vertex/vertex/cms_core_functions.php on line 31
xml:lang="cs-CZ" lang="cs-CZ" > Radioklub Kunovice OK2KYD - Award „1150 years since the arrival of St. Cyril and Methodius to Great Moravia” - Kde působili C&M

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /data/web/virtuals/6489/virtual/www/domains/award-cm.ok2kyd.cz/templates/shape5_vertex/vertex/responsive/responsive_mobile_top_bar.php on line 55

Strict Standards: Non-static method JSite::getMenu() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /data/web/virtuals/6489/virtual/www/domains/award-cm.ok2kyd.cz/templates/shape5_vertex/vertex/responsive/responsive_mobile_top_bar.php on line 99

Strict Standards: Non-static method JApplication::getMenu() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /data/web/virtuals/6489/virtual/www/domains/award-cm.ok2kyd.cz/includes/application.php on line 536
Kde působili C&M

 

1150 let od příchodu Svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Kde působili C&M

Velkomoravská říše (užívá se také označení Velká Morava, stát Mojmírovců, latinsky Moravia Magna) byla první známý západoslovanský stát, ve své době nejmocnější a nejsilnější ve střední Evropě. Existovala převážně na území dnešního Česka, Slovenska, Maďarska mezi léty 833–906/907.

 

Žádné prameny z 9. století název Velká Morava neobsahují, většinou používaly jednoduché názvy: "M.ráwa.t, Marava, Murava, Marawa, Marauia, Maraha (Morava), Maroara lond, terra Marauorum (Moravská země), terra Marahensium (země Moravanů)". Pro stát a říši se používaly další tvary: "regnum Marauorum, regnum Marahauorum, regnum Margorum, regnum Marahensium (království Moravanů)", "regnum Sclavorum" (království Slovanů), popř. "regnum Rastizi (království Rostislavovo), regnum Zuentibaldi (království Svatoplukovo)". Název Velká Morava je pozdějšího data. Poprvé byl zmíněn byzantským císařem Konstantinem VII. Porfyrogennetem v roce 950 v jeho díle De administrando imperio (O spravování říše): "hé megalé Morabia", avšak její polohu umístňuje na Balkán, jižně od sídel Maďarů. Přídavné jméno Velká, jak tvrdí převažující část zdrojů, odkazuje na vlastní mocenské jádro a zároveň okolní teritoria získaná územní expanzí v 9. stol. Po něm použil názvu "Velika Morava" až autor legendy "Uspenie Kirila Filozofa", jenž tento název spojoval s dobou vlády Rostislava. Velkomoravská říše je označením moderní historické vědy.

 

Podle jiných zdrojů je přesnější překlad původního řeckého termínu Vzdálená, resp. Cizí Morava (kvůli odlišení od jiného území jménem Morava, ležícího na Balkáně v dnešním Srbsku, které bylo v té době součástí Byzance). Název může vycházet také z toho že všechny státní útvary za hranicemi Byzance se označovaly přídavným jménem velká/velký a „provincie“ uvnitř hranic přídavným jménem malý/malá. Např.: Malá Asie – část Asie, která byla součástí Byzance. Malý Egypt – provincie osídlená původně etniky z Egypta, později také Romy. Oproti tomu Egypt byl nazýván Velkým Egyptem, protože ležel za hranicí Byzance. Na první pohled komplikované, ale vlastně poměrně logický způsob pojmenovávání, který však do budoucna zanesl do historie nejeden problém. Např. právě zmínění Romové, o nichž se dlouhou dobu myslelo, že pocházejí z Egypta. Nicméně zde šlo o zmíněnou provincii „Malý Egypt“ v Byzanci.

Nitra moravia 833-cs.png

Dějiny

Již v 7. století existoval předchůdce státního útvaru, tzv. Sámova říše, který se rozkládal pravděpodobně v povodí řeky Moravy a na jihozápadním Slovensku, tedy na územích, kde v 9. století vzniklo Moravské knížectví a Nitranské knížectví (oba názvy jsou výtvorem novodobé historiografie). Jednalo se ale spíše o kmenový svaz, jeho vnitřní struktura ještě nemůže být hodnocena jako stát. O době od zániku Sámovy říše do zformování moravského státu veškeré historické prameny mlčí, je tedy nejasné, co se na moravském území odehrávalo.Poté, co se ke konci 8. století zhroutil avarský kaganát, umožnila politická situace západoslovanským kmenům vytvořit nový státní útvar. Počátkem 9. století se objevují dvě knížectví, které spolu vedou politický boj – Moravské knížectví, pravděpodobně s centrem v jihomoravských Mikulčicích, sídle knížete Mojmíra, a Nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina. Pravděpodobně v roce 831 byl Mojmír spolu „se všemi Moravany" pokřtěn pasovským biskupem Reginharem.

 

Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem. (Podle nejnovějších výzkumů je ovšem zpráva ve východofranské kronice Libellus de conversione Bagoariorum et Carantonorum („Obrácení Bavorů a Korutanců na víru"), odkud o této události víme z 10.–12. kapitoly, psána stylem, který naznačuje, že se nejednalo o spor dvou samostatných knížectví, ale že byl Pribina Mojmírem vlastně odvolán z funkce v údělném knížectví. Vznik velkomoravského státu je tedy nutno hledat ještě dříve.)

 

Cyrilometodějská misie

Pravděpodobně po roce 860 vyslal Rostislav poselstvo k papeži Mikuláši I. a požádal jej o „učitele“, který měl zajistit prohloubení křesťanské víry na Velké Moravě, a také zajistit vzdělání dostatečného množství domácích kněží. Využil k tomu situace, kdy po záchvatu mrtvice tehdejšího pasovského biskupa Hartwiga upadla celá pasovská diecéze včetně misijních území do chaosu. Samotné vyslání učitele se však mělo stát jen prvním krokem na cestě k vytvoření samostatné církevní organizace na Moravě v čele s arcibiskupem. 

 

Papež však potřeboval spojenectví císaře Ludvíka Němce a nedovolil si podniknout nic, co by mohlo poškodit bavorský episkopát a popudit Ludvíka Němce. Jeho odpověď na Rostislavovu žádost tak byla pravděpodobně negativní.

 

Po neúspěchu v Římě vyslal Rostislav obdobné poselstvo k byzantskému císaři Michalovi III., který jeho žádosti vyhověl a na Moravu vyslal misii vedenou jedním z tehdy nejvýznamnějších byzantských učenců Konstantinem a jeho bratrem Metodějem.

 

 

Když pak dorazil na Moravu (Konstantin), přijal jej Rostislav s velikou poctou, a shromáždiv učedníky, svěřil (mu) je na učení. Brzy pak byl přeložen veškerý církevní řád a naučil je jitřním i hodinkám, (mši), nešporám a kompletáři i obřadům mešním. I otevřely se podle slov prorokových uši hluchých, aby uslyšely slova knih a jazyk koktavých zjasněl. Bůh pak se nad tím velice zaradoval a ďábel byl zahanben.

 
Žitije Konstantina

Přestože z Byzance nešlo očekávat založení (arci)biskupství, několikaletá intenzivní misijní činnost Konstantina a Metoděje položila nezbytné základy pro následné budování samostatné církevní organizace.

 
Hlaholice

V roce 870 nastoupil na knížecí stolec Svatopluk. Po krátkém vojenském konfliktu s východofranskou říší uznal její ochranu a zavázal se k placení tributu. V červnu roku 880 papež Jan VIII. vydal bulu Industriae tuae, která zaručovala eklestickou nezávislost Velké Moravy s vlastní arcidiecézí v čele s arcibiskupem Metodějem (archiepiscopo sanctę ecclesię Marabensis). Rovněž jmenoval německého klerika Wichinga jako biskupa Nitry. Staroslověnština byla uznána jako čtvrtý liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou a hebrejštinou.

Po smrti Metodějově (885) byl východofranskými biskupy přesvědčen, aby žáky bratrů Konstantina a Metoděje ze země vyhnal a začal podporovat latinskou (tj. západní) liturgii namísto staroslověnské.

Politické usmíření a dohoda se sousední mocnou říší umožnily Svatoplukovi, aby konsolidoval své vojenské síly a zahájil územní expanzi Velkomoravské říše. V době svého největšího rozmachu říše zaujímala přibližně následující území:

  • dnešní Morava, Slovensko (s mocenským jádrem při středním a dolním toku řeky Moravy)
  • dnešní Čechy (se závislým knížectvím Přemyslovců)
  • dnešní Horní a zejména Dolní Rakousy (jejich části severně od Dunaje)
  • tehdejší Panonie (na jihu až po soutok Tisy s Dunajem)
  • Červená Rus neboli Halič (ležící na východní hranici, dnes součást Ukrajiny)
  • oblasti při horní Visle (dnešní Malopolsko) a Odře (dnešní Horní Slezsko)
  • dnešní Lužice neboli Lužické Srbsko (na západě zhruba až po Sálu)

Skutečný vliv říše však mohl být ještě větší.

 

Zánik

V roce 894 kníže Svatopluk zemřel. Za vlády jeho nástupce, Mojmíra II., bylo na Velké Moravě pravděpodobně ještě obnoveno staroslověnské biskupství, nicméně od říše se začaly odtrhávat některé kmeny (české kmeny se v roce 895 přidaly na stranu Východofranské říše a dále se odtrhly i kmeny v Lužickém Srbsku). Svatoplukův nástupce, syn Mojmír II., po urovnání vnitřního rozporu s bratrem Svatoplukem II. vyhrává několik bitev s Franskou říší, přičemž obě dvě tehdejší středoevropské velmoci střídavě užívají pomoci staromaďarských kmenů zpoza Karpat, které se po Svatoplukově smrti častěji objevují v Panonii. Zásadní bitva mezi Moravany a Maďary není známa. Patrně obsazovali, anebo byli poručeni králem Mojmírem II. nebo jeho výbojným bratrem Svatoplukem II. osídlit panonskou kotlinu a po roce 907 se už Velkomoravská říše v historických dokumentech nevzpomíná. Jestli v té době říše Mojmíra II. byla oslabena kvůli sérii mohutných povodní na přelomu 9. a 10. století, které měly postihnout její moravské a rakouské jádro, není jisté.

Jestliže politicky Velká Morava k roku 907 zanikla, existují především archeologické důkazy, že některé sídelní, hospodářské a společenské struktury nebyly zcela rozbity a přežívaly dál během 10. století. Archeologické výzkumy na některých místech na Moravě i Slovensku nenacházejí žádné znaky násilného konce těchto sídel, naopak dobytí či vyplenění dokazují výsledky výzkumů na lokalitách Mikulčicích, Znojmě nebo Ducovém na Pováží. Po rozpadu říše se patrně v omezené míře uchovaly zbytky samostatné státní organizace, v 1. polovině 10. století možná do určité míry závislé na Maďarech. Naznačuje to zpráva z doby kolem roku 942, kdy staří Maďaři, kteří byli zajati v maurském Španělsku, vypovídali o své zemi na severu sousedící s Moravou nebo zpráva o Moravanech Al-Mas´údího Rýžoviště zlata a doly drahokamů z r. 947 nebo Knihy ponaučení a přezkoumání téhož autora. O podřízenosti Moravy Maďarům či tributu však žádné zprávy nejsou. Zda rod Mojmírovců v období zániku Velké Moravy vymřel nebo pokračoval dál není v písemných pramenech zaznamenáno.

Podle moderních teorií byl první historický český kníže Bořivoj I. († 889) dosazen na stolec knížetem Svatoplukem a pokřtěný s manželkou Ludmilou moravským a panonským arcibiskupem Metodějem († 885 Morava) (je zajímavé, že právě za jeho vlády je uznána svrchovanost Moravy v Čechách, což připomíná pozdější údělná panství na Moravě těch Přemyslovců, kteří nedosáhli na pražský knížecí či královský stolec). Bylo by tedy možno říci, že Mojmírovci (a Velká Morava) měli své pokračování v Přemyslovcích a českém státě, a stejně tak, že Přemyslovci a jejich stát mají počátky již na počátku 9. století. Je to ovšem pouze domněnka.

Na Slovensku i po zániku Velké Moravy přetrvával význam bývalých velkomoravských žup, jako Nitra, Bratislava atd. Jejich političtí představitelé se podíleli na formování uherského státu a slovenské území zůstalo prakticky autonomní až do 12. století, kdy se tehdejší Nitranské knížectví zahrnující území nynější SR začlenilo do Uherska.

 

Sídla

Sídelní struktura Velkomoravské říše zahrnovala opevněné slovanské osady – hradiště. Mezi nejvýznamnější, doložené přímo v pramenech z doby existence Velké Moravy patří:

  • na dnešním Slovensku: Nitra, Devín, Bratislava
  • v dnešním Maďarsku: Blatnohrad (dnešní Zalavár)

Mezi později zmiňované nebo archeologicky probádané osady patří:

  • na dnešní Moravě: Mikulčice-Valy (palác velmože, 10 - 12 kostelů), Staré Město a Uherské Hradiště (obchodní centrum, křižovatka důležitých cest, uváděno jako Velehrad), Sady (Uherské Hradiště) (klášter či snad „arcibiskupská“ bazilika), Pohansko u Břeclavi, Staré Zámky u Líšně, Olomouc, Znojmo, Rajhrad, Réna u Ivančic, Pohansko u Nejdku, Petrova Louka u Strachotína.
  • na dnešním Slovensku: Ducové, Bojná, Pobedim, Jur u Bratislavy
  • v dnešním Maďarsku: Ostřihom, Feldebrő
  • v dnešním Rakousku: Kirchberg nad Stillfriedem, Klementberg u Ober-Leis, Gars-Thunau.

Mocenským střediskem Velké Moravy byl Veligrad, o jehož umístění v jedné z těchto lokalit - nebývale rozlehlé aglomeraci Staré Město - Uherské Hradiště - se již téměř nepochybuje.

Přípravná modlitba

Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem; dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství, řídíme se jím ve svém životě a na jejich přímluvu ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky.